Pro závodní sezónu 2012 se nám podařilo opět modifikovat závodní vůz F 3000 Reynard – Nippon do evoluční verze K12. Kromě jemných modifikací karosérie a podvozku byl největší změnou systém elektrickopneumatického řazení pomocí tzv. "pádel" na volantu a nová aerodynamika zadního přítlačného křídla. Bohužel díky nedostatku času pro testování jsme, hlavně řazení, testovali a ladili průběžně během prvních čtyř závodů sezóny, takže výsledky nebyly v začátku sezóny optimální a nevypovídaly objektivně o naší výkonnosti.

Prvním závodem sezóny byl pro nás "Brněnský drak", jako závod MMČR dne 1.4.2012, kdy během jednoho dne jsou odjety dva závody včetně tréninkových jízd. Dispozice brněnského autodromu toto sice pořadateli umožňuje, ale prakticky zde neexistuje čas na jakoukoli práci na vývoji, resp. modifikaci vozu. Díky již výše zmiňovaným potížím s novým systémem řazení jsem zaostával za nejrychlejšími jezdci, Benešem s novou Osellou FA 30/2012 a Nevěřilem s novou Normou M20 FC/2011, takže 3. místo v absolutním pořadí bylo v obou závodech maximum, kterého jsem mohl dosáhnout, jelikož i s těmito potížemi jsem dokázal porazit dalšího jezdce na voze F 3000, a to Václava Janíka s Lolou B 02/50.

Bohužel díky časové tísni jsme byli nuceni odcestovat s takto né stoprocentně funkčním vozem na 1. závod ME do francouzkého St. Jean du Gard konaného ve dnech 13.4.-15.4.2012. Konkurence ve Francii je vždy velice silná, takže naše technické problémy se systémem řazení, které se v tréninkových jízdách ukázaly jako velký handicap, nám neumožnily bojovat s absolutní špičkou. V noci před hlavním závodem jsme se proto rozhodli pokusit se namontovat zpět mechanický systém, řazení s řadicí pákou, a takto odstartovat do závodu. Ve Francii je pravidlem, že do závodu startují vozy dle dosažených tréninkových časů, a proto jsem startoval vpředu mezi nejrychlejšími vozy slabší kategorie F 3. I jezdecky jsem si musel zpátky zvykat na mechanický způsob řazení a zrychloval jsem se pouze pomalu. Za daných okolností bylo pro nás 5. místo v absolutním pořadí ME maximem a velkým úspěchem hlavně vůle a pracovitosti celého týmu.

Po návratu domů jsme začali intenzivně pracovat na zpětné zástavbě a správné funkčnosti nového elektrickopneumatického systému řazení. Během týdne se nám podařilo vše namontovat zpět a nahrubo odladit v dílnách a jízdní zkoušky jsme prováděli v rámci 2. závodu MMČR v Násedlovicích 21.-22.4.2012. Samozřejmě vlastní výkon v závodě byl velice ovlivněn daným vývojem, jelikož prakticky každou jízdu jsem absolvoval s jinou charakteristikou řídící elektroniky řazení. Na konci závodního víkendu jsme byli prakticky již spokojeni s funkčností celého systému a domů jsem si odvážel dvě třetí místa v absolutním pořadí MMČR.

Již následující víkend nás čekal druhý závod ME v rakouském Rechbergu, který se konal ve dnech 28.-29.4.2012. Na tomto závodě se objevila již kompletní špička celého startovního pole a v absolutním pořadí bojovaly o umístění více jak dvě desítky formulových vozů. V tréninku jsme se již mohli soustředit i na ladění dalších parametrů závodního vozu, s jehož nastavením po druhé tréninkové jízdě, jsem byl vcelku spokojen. Bohužel v první závodní jízdě jsem udělal v závěru trati vlastní jezdeckou chybu, která se samozřejmě projevila na dosaženém čase. V druhém kole jsem se snažil maximálně útočit, jelikož rozdíly mezi 4. až 7. místem byly v řádu 0,1 sec., ale opět jsem jezdecky chyboval a závod dokončil z tohoto důvodu na 6. místě absolutního pořadí ME.

Již další víkend se konal 3. závod MMČR v Náměšti n. Oslavou 5.-6.5.2012. Přestože mám k této trati z hlediska bezpečnosti obrovské výhrady, bylo nutné vyzkoušet ještě některé úpravy na Reynardu, abychom byli stoprocentně připraveni na následující dvojzávod ME na pyrenejském poloostrově. Právě z důvodu mých výhrad, jsem pojal celý závod v Náměšti pouze jako kvalitní trénink a testování, které z hlediska vyladění vozu splnilo má očekávání. Dvě třetí místa v absolutní klasifikaci domácího šampionátu byly pouhým bonusem ke kvalitnímu výsledku testování.

Ihned po Náměšti jsme odcestovali na již zmiňovaný dvojzávod ME na pyrenejském poloostrově, jehož prvním dílem bylo španělské Al Fito 12.-13.5.2012. Formát tohoto závodu si bohužel španělští pořadatelé velice přizpůsobili formátu národního šampionátu, takže ihned po jedné tréninkové jízdě následovala jízda závodní a dokonce i tato závodní jízda byla organizována také v sobotu. Závodní jízdy byly organizovány tři, z nichž se počítaly dvě rychlejší. Navíc ještě v sobotu pršelo a v neděli ne, takže bylo všem jasné, že sobotní "mokrá" jízda bude podstatně pomalejší, tudíž se budou počítat ty nedělní, ve kterých závodníci nesmí chybovat. Bohužel já v první jízdě lehce chyboval, takže z toho bylo 6. místo. Naopak nedělní druhá závodní jízda se mi velice povedla, byl jsem v ní absolutně druhý nejrychlejší ihned za famózním Faggiolim. V celkových výsledcích z toho bylo v nabité konkurenci vynikající 4. místo absolutně, a to necelých 0,5 sec. za třetím Bormolinim. Následují víkend nás čekala jedna z nejrychlejších tratí ME, portugalská Fallpera 19.-20.5.2012. Ještě před vlastním závodem jsme museli opravit trochu vážnější závadu na elektické instalaci závodního vozu, která nastala naštěstí až po projetí cílem poslední jízdy španělského závodu. K této technické závadě se přidaly navíc moje fyzické problémy se zády, kdy ve čtvrtek při banálním kondičním tréninku došlo k distorzi několika obratlů a já musel vyhledat lékařské ošetření. V péčí lékařů a fyzioterapeutů jsem byl ambulantně prakticky až do něděle. Tato bolest zad měla také za následek neudržení mé třetí pozice v absolutním pořadí závodu a opět prohraný těsný souboj s Bormolinim o několik desetin vteřiny. 4. místo absolutně je jistě v dané konkurenci kvalitní výsledek, ovšem pro mě byl trochu zklamáním, jelikož na této rychlé trati jsem si věřil.

Dalším závodem nabité sezóny byl pro nás jeden z nejprestižnějších závodů sezóny, a to domácí závod ME, slavné "Ecce Homo" ve Šternberku ve dnech 2.-3.6.2012. Tento závod je pro mě každoročně jedním z vrcholů sportovní sezóny, jelikož mám možnost se představit v silné evropské konkurenci i domácím příznivcům a fanouškům. Konkurence v letošním roce byla abnormálně velká (7 x Osella FA 30, 3 x Norma M20F, 2 x Lola, 5 x Reynard, 6 x Dallara), jména jako Faggiolli, Steiner, Napione, Bormolini, Valdy, Stankovič, Brebson, Zajelsnik budila veliký respekt a spolu s absolutní domácí špičkou (Beneš, Nevěřil, Janík) slibovala velké souboje na trati v absolutním pořadí. Již trénink hodně napověděl, když prvních 8 jezdců dokázalo pokořit magickou hranici tří minut. I v závodě za samozřejmě suverénním italem Faggiollim se rozpoutal nelítostný boj o každou desetinu vteřiny a místo v absolutním pořadí. Mně osobně se zde podařilo konečně porazit svého velkého rivala Fausta Bormoliniho a čtvrtým místem absolutně, za třemi továrními prototypy Osella, dosáhnout vítězství mezi formulovými vozy. Byl to velký den pro celý náš závodní tým a jeden z nejlepších výsledků, kterého jsme v sezóně 2012 dosáhli.

Jelikož závod v italském Trentu jsme z ekonomických důvodů vynechávali a závod v Rietti byl zrušen, dalším podnikem pro nás byla až slovenská Dobšiná ve dnech 21.-22.7.2012, která se tento rok jela poprvé i jako závod ME. Jedna z nejrychlejších tratí dostala kompletně nový povrch a díky startu kompletní evropské špičky slibovala razantní útok na absolutní časy a rekord tratě. Famózní Faggiolli také samozřejmě několikrat posunul hodnotu traťového rekordu a i mě se zde podařil vynikající výsledek v podobě 3. místa absolutně a opětovného vítězství ve formulových vozech před Bormolinim.

Další novou tratí, na kterou jsme v letošní sezóně zavítali, byl německý Glasbach 28.-29.7.2012, trať, jejíž perfektní technické zabezpečení, včetně povrchu a profilu, ji ihned zařadilo mezi špičkové evropské podniky. Podařilo se nám velice dobře odtrénovat, kdy jsme absolutně vyhráli trénink a plni očekávání čekali, co přinese závodní den. Mezinárodní závod byl vypsán na tři závodní jízdy, ze kterých se běžně počítají vždy dvě rychlejší. Ráno před vlastním závodem trať pokropil lehký déšť, takže první jízda proběhla na mokru a každý logicky počítal, že se bude škrtat. Proto jsme do ní nasadili také pneumatiky, které jsme potřebovali pro další jízdy teprve "zapracovat", takže měli i nižší adhezi. Tomu odpovídal i dosažený čas, který se pohyboval na konci první desítky absolutního pořadí. Bohužel až po první jízdě jsme se dozvěděli, že pro MMČR budou započítávány všechny tři závodní jízdy. Ani vítězství v obou následujících jízdách, včetně vytvoření nového traťového rekordu, již nestačili na více než 2. místo v absolutním pořadí.

Hned následující víkend pokračoval seriál ME na známé vysokohorské trati ve francouzkém Mont Dore 4.-5.8.2012. Známé pohoří Du Sans tyčící se majestátně nad motoristicky známém Clermont Ferand, je pověstné vrtkavostí svého počasí, na což jsme v letošní sezóně doplatili i my. V sobotu za poměrně hezkého slunečného počasí jsme v nabité konkurenci odtrénovali pátým nejrychlejším časem s minimálním odstupem na třetí a čtvrté místo, s čímž jsem byl v dané konkurenci spokojen. Nedělní závod se opět, jak je již ve Francii zvykem, jel na tři jízdy, z nichž se dvě rychlejší počítaly. Vědom si vrtkavosti počasí a možnosti dešťové přeháňky v odpoledních hodinách, jsem se snažil útočit na pódiové umístění hned od prvních metrů první jízdy. Bohužel uprostřed trati jsem udělal jezdeckou chybu a se závodním vozem vyjel z trati. Vůz byl prakticky nepoškozen, ale já musel bezpodmínečně dokončit zbývající dvě jízdy, abych mohl být klasifikován v závodě. Druhou jízdu jsem jel proto už trochu na jistotu a bylo z toho průběžné 6. místo v absolutním pořadí. Odstupy zde však byly minimální, takže zde ještě byla šance na lepší umístění. Bohužel to, čeho jsem se obával se stalo skutečností, jelikož v průběhu poslední závodní jízdy před startem naší kategorie, přišla velká bouřka s přívalovým deštěm a pořadatel poslední jízdu zrušil. Tím pro mě prakticky závod zkončil, jelikož jsem neměl dokončeny ani dvě závodní jízdy a tím pádem nemohl být ani klasifikován. Poprvé v letošní sezóně se k nám štěstí otočilo zády, ale i to se ve sportu stává a nám nezbývalo než na tento závod rychle zapomenout.

Před námi byl další závod ME ve švýcarském St. Ursanne 18.-19.8.2012 na nejrychlejší, ale i nejnebezpečnější trati. Celý peleton jezdců se sem vracel po roční odmlce, kdy se nám zde v roce 2010 zabil kamarád a jeden z velkých fenoménů závodů do vrchu, Mistr Evropy 2008 Lionel Regal z Francie. V loňském roce zde formuloví jezdci, na protest proti špatnému zabezpečení tratě, nestartovali. I v letošním roce bylo zabezpečení velice chabé a prakticky celá špička jezdeckého pole k němu měla velké výhrady. Sobotní trénink proto probíhal trochu rozpačitě a pořadí na špičce absolutní klasifikace se velice míchalo. Já se pohyboval mezi 4. až 6. místem. Nedělní formát závodu byl opět na tři jízdy se dvěma rychlejšími klasifikovanými. Počasí bylo naštěstí stálé, slunečné, ovšem díky tomu, že 80 procent trati vede lesem, byla trať ráno ještě studená a časy proto byly pomalejší. Celý závod se nesl v duchu souboje mezi Bormolinim, Demuthem a mnou o páté až sedmé místo. Po druhé jízdě byly rozestupy minimální a o všem měla rozhodnout až poslední jízda. Bohužel těsně před cílem mé jízdyj sem dostal z důvodu havárie předchozího vozu červenou vlajku, což mělo za následek stažení mého vozu zpět na startovní čáru. Jízdu jsem musel opakovat, ovšem na starých zašpiněných pneumatikách, které bohužel neměly potřebnou adhezi. Přesto se mi podařilo vklínit mezi Dehmuta a Bormoliniho na 6. místo absolutního pořadí. V celkovém hodnocení šampionátu sezóny 2012 jsem tak zůstal v kontaktu s Faustem Bormolinim v boji o pomyslný post nejrychlejšího formulového vozu.

Přímo ze Švýcarska se závodní tým přesouval do slovinské Ilirské Bistrice k dalšímu závodu seriálu ME 25.-26.82012. Zdejší trať je členitá, má rychlé pasáže i jedničkové "vracečky", ovšem díky tomu, že během roku je silnice využívána jako hlavní turistický tah k chorvatskému moři, je zde dosti nekvalitní povrch (tzv.rolety) v místech brzdění hlavně před pomalými zatáčkami (vracečkami). Při závodním (opačném provozu) však naopak tyto místa přejíždíme v rámci prudké maximální akcelerace, což dělá, hlavně výkonným formulovým vozům, velké problémy. Nízké a lehké formule se stávají v těchto místech velice těžko ovladatelnými. Zdejší závod se poprvé v letošní sezóně musel obejít bez přítomnosti famózního Faggioliho, který byl zatížen svými povinnostmi v italském šampionátu. V tu chvíli se rozhořel velký boj o první místo absolutního pořadí, které má jinak "automaticky předplacené" právě Fagiolli. Sobotní prosluněný trénink se nám povedl a druhé místo s minimálním odstupem na Bormoliniho, avšak před celou plejádou továtních Osell FA30, Norem M20F i dalších formulí 3000, bylo velkým příslibem do nedělních bojů. Bohužel nedělní závod fatálním způsobem ovlivnilo počasí. V závěru první závodní jízdy začalo pršet, déšt každou vteřinou přibýval na intenzitě, až se změnil v průtrž mračen. Jelikož se do závodní jízdy startovalo v opačném pořadí dosaženého v tréninkových jízdách, startovali jsme nejrychlejší trojice jako poslední. To už byla regulérní průtrž mračen a z trojice nejrychlejších (Napione, Krámský, Bormolini) jsem dokázal vyjet do cíle pouze já. Druzí dva jmenovaní následkem aquaplanningu vylétli z tratě. Samozřejmě můj dosažený čas stačil pouze na pozici kdesi v hlouby startovního pole. Ve druhé jízdě jsem dosáhl absolutně nejrychlejšího času a dokázal ještě získat alespoň druhé místo v rámci skupiny E2- SS, čímž jsem v bodování ME minimalizoval škody a díky výpadku Bormoliniho jsem se posunul před něho i v rámci celkového hodnocení formulových vozů v hodnocení seriálu 2012. Bylo jasné, že vše se rozhodne až na posledním závodě seriálu v chorvatském Buzetu.

Ještě před tímto finálem ME jsme však museli absolvovat předposlední závod MMČR ve slovenském Zvolenu 1.-2.9.2012. Bohužel finanční situace nám již umožňovala zakoupit pouze jednu sadu pneumatik a ty jsem samozřejmě musel rezervovat na souboj s Bormolinim do Buzetu, takže oba zvolenské závody (sobotu i v neděli) jsem absolvoval na starších tréninkových pneumatikách. Ještě trénink, kdy soupeři použili starší pneumatiky, jsem vyhrál absolutně, ovšem v závodě již nebylo možné adekvátně konkurovat novým sadám pneumatik konkurence. V sobotním závodě jsem skončil absolutně druhý a v neděli chybou v poslední jízdě dokonce třetí, a to s minimální ztrátou 0,018 sec. Tato zanedbatelná ztráta však měla za následek, díky technickým problémům v počátku sezóny, neobhájení pozice Vicemistra ČR v absolutním pořadí. Na tuto skutečnost bylo však potřeba rychle zapomenout a soustředit se na boj o pozici pro mě důležitější, a to post nekorunovaného krále formulových vozů v absolutním pořadí ME.

Chorvatský Buzet ve dnech 15.-16.9.2012 je trať velice zajímavá, na které jsem již zažil mnoho velkých vítězství, ale také proher a zklamání. I tento závod dokáže velice zásadním způsobem ovlivnit počasí, ovšem v letošní sezóně jsme byli rozmarů počasí ušetřeni a celý víkend panovalo slunečné a teplé počasí. Trénink proběhl bez vážnějších problémů a dokonce se nám podařilo najít několik vylepšení v nastavení vozu. Třetí místo v absolutním pořadí se ztrátou pouhých 0,163 sec. na Bormoliniho představovalo dobrou výchozí pozici do nedělního závodu. V první závodní jízdě jsem Bormolinimu podlehl, ovšem ve druhé on chyboval a já se ještě výrazně zrychlil, takže druhé místo v absolutním pořadí, opět pouze za famóznín Faggiolim, znamenalo definitivní porážku Fausta Bormoliniho v této sezóně a moji historicky první korunovaci krále formulových vozů v seriálu ME závodů do vrchu.

Sezónu jsme ukončili hned o následujícím víkendu v rakouské St. Agatě 22.-23.9.2012, kde v rámci mezinárodního závodu se jel i poslední díl seriálu MMČR. Opět jsem musel z ekonomických důvodů tento závod "přetrpět" na starších pneumatikách a smířit se s "bramborovou medailí" (odstup na druhé místo činil pouhých 0.08 sec.), avšak poražením svého konkurenta v boji o titul Vicemistra republiky se mi podařilo na tento post vrátit alespoň v celkové absolutní klasifikaci skupiny E2.