Sezóna 2007 začala pro BMW team Krámský velice slibně. Modifikovaný Reynard pod typovým označením K07 s kompletně přepracovanou aerodynamikou, novým motorem a dalšími úpravami mechanických komponentů, vykazoval vynikající výkonnost již při prvním závodě MČR v Brně. I na starých loňských pneumatikách jsem s ním byl schopen bojovat o absolutní prvenství. Do týmu se vrátil po třech letech i trojnásobný Mistr Evropy chorvat Niko Pulič a s naším BMW M3 "A" byl připraven bojovat o vítězství v divizi I. cestovních vozů ME. Naši týmovou výkonnost potvrdily první seriálu ME, kdy Pulič ihned atakoval pozici nejrychlejšího jezdce cestovních vozů a já se s Reynardem ihned vklínil mezi absolutní špičku startovního pole. Zvláště pak můj druhý nejrychlejší tréninkový čas v Rechbergu, hned za Mistrem Evropy Vilariňim, konkurenci doslova šokoval. Pohoda v týmu bohužel netrvala dlouho.

V rámci přípravy na ME jsem se zúčastnil závodu národního šampionátu v Náměšti, kde vlivem nepozornosti pořadatele jsem najel na nesignalizovanou naftu a vážně havaroval. Ze zcela zdemolovaného a odepsaného vozu (škoda cca 200.000 EUR) jsem zázrakem vystoupil nezraněn. Protože se "Krakonoš" nikdy nevzdává, dokázali jsme s týmem během 48 hodin zprovoznit můj letitý prototyp OSELLA K05 a po několika bezesných nocích se s ním postavit na start dalšího závodu ME ve španělském Al Fitu.

Ve skupině sportovních prototypů byl po celou sezónu mým nejvážnějším konkurentem španěl Andres Vilariňo (5-násobný Mistr Evropy). Můj bleskový přestup ho v domácím prostředí natolik šokoval, že podlehl psychickému tlaku a v závodě havaroval. Mně se tím otevřela cesta k prvnímu fantastickému vítězství letošní sezóny.

V Portugalsku to bylo již horší, doplatil jsem zde na špatnou volbu pneumatik a po výborném tréninku skončil v závodě třetí.

Přesto jsem na další závod ME, domácí ECCE HOMO přijížděl s chutí a motivací porazit Vilariňa podruhé. Štěstěna se k nám opět otočila zády v podobě totální destrukce motoru hned v první tréninkové jízdě. Jelikož následoval závod ME ihned další víkend, bylo nutné postavit nový motor, byť jen ze starších opotřebených dílů, velice rychle, prakticky do 48 hodin. I to se podařilo a já tento husarský kousek zakončil druhou porážkou Vilariňiho.

Následné dva závody v Itálii nás provázely technické problémy, ale stále jsem dokázal udržet krok s Vilariňim a první desítkou absolutního pořadí divize II. sportovních a závodních vozů.

Slovenská BABA, jedna z nejrychlejších tratí ME nás již zastihla opět 100% připravené a znamenala pro mě třetí vítězství a samozřejmě opět porážku Vilariňiho.

Následný závod ve slovinské Ilirské Bistrici byl pro mě nový, jelikož jsem zde nikdy nestartoval, přesto jsem držel s Vilariňim i Evansem krok. V závodě, potom svou vlastní jezdeckou chybou v šikaně, jsem se připravil o vítězství a skončil druhý avšak ne za Vilariňim ale překvapivě za Evansem.

Vilarini startuje s francouzkým továrním vozem NORMA, takže na následném závodě ve francouzkém Mont Dore byl naopak na mně vyvíjen značný psychický tlak. Přede mnou startující netovární vůz NORMA měl až "neuvěřitelně" ve všech jízdách technické potíže a vždy mi dokázal částečně blokovat trať. Bylo z toho opět třetí místo a špatná nálada...

Tu jsem si však zpravil o týden později na absolutně nejrychlejší trati seriálu, ve švýcarském St. Ursane. Zde jsem dosáhl svého nejfantastičtějšího vítězství v letošní sezóně, kdy prakticky až poslední rekordní jízdou jsem zvrátil souboj s Vilariňim a porazil ho neskutečně těsným časovým rozdílem 0,03 sec.

Na poslední závod sezóny do chorvatského Buzetu jsem odjížděl jako leader skupiny sportovních prototypů s největší šancí na vítězství v trofeji FIA, a jako třetí muž absolutního pořadí divize II. závodních a sportovních vozů. Bohužel již v tréninku jsme začali dopíjet náš kalich hořkosti až do pomyslného dna. Cca 1.000 m po startu první tréninkové jízdy praskl na mé OSELLE pravý zadní závěs kola a já dokázal zastavit vůz na silnici z rychlosti cca 160 km/h jen s velkou dávkou štěstí. Po provizorní opravě poškozeného dílu pouhým zavařením, jsem dokázal ještě vyhrát před Vilariňim trénink a plný optimismu nastoupit druhý den na start závodu. Tady jsem však musel dopít svůj letošní kalich hořkosti až do dna, jelikož v první jízdě došlo k závadě převodovky a já byl nucen dokončit závod bez třetího převodového stupně.

Prohrál jsem tak svůj letošní souboj s legendou evropských kopců, ale za své výkony se rozhodně stydět nemusím (byly i velice vysoce ceněny zahraničními médii), a druhé místo celkově ve skupině sportovních prototypů a čtvrté místo v absolutním pořadí divize II. sportovních a závodních vozů ME 2007 jsou samozřejmě výsledky, kterých nedosáhl žádný jiný český jezdec v historii a já jsem jen rád, že i přes neuvěřitelnou smůlu v začátku letošní sezóny jsem potvrdil svoji pověst jednoho z historicky nejúspěšnějších jezdců ME.

Když přičteme ještě třetí místo absolutně v divizi I. cestovních vozů a vítězství ve skupině "A" Nika Puliče, který po počátečních technických problémech, byl prakticky již od druhé třetiny seriálu absolutně nejrychlejším jezdcem cestovních vozů a posledních šest závodů vyhrál prakticky rozdílem třídy, myslím, že s účinkováním našeho týmu v ME 2007 mohu být spokojen. Doufám, že spokojen je i můj hlavní partner ÚPM,a.s., jelikož "KVALITU PEČETĚNOU VÍTĚZSTVÍMI" jsme prokázali více než jednoznačně.